Městečko v dolině Rieky, dávné středisko Zamagurí. Obec vznikla pravděpodobně už před tatarským vpádem a začátkem 14. století byla za kolonizační činnosti šlechticů z Brezovice doosídlená. Roku 1337 se dostala do zeměpanské závislosti Červeného kláštora a lechnických kartuziánů a jejich nástupcům patřila do 19. století.
Město bylo ve středověku místem státoprávních vyjednávání mezi sousedícími zeměmi. V roce 1423 se zde sešel uherský panovník Zikmund a polský Vladislav a v roce 1474 se tu setkali Matěj Korvín a Kazimír Jagelovský u mírových rokování. V 15. století ho nakrátko obsadili husité.
Takovéto živé styky a poloha na významné obchodní cestě (třicátková stanice, jarmareční právo) podporovaly rozvoj obce, která získala výsady zeměpanského města, stala se střediskem širšího území i sídlem okresu a zůstala ním do roku 1960. Před 2. světovou válkou tím, že 14 nedalekých zamagurských obcí připadlo Polsku, začala upadat.
Ve městě se nachází gotický římskokatolický kostel ze 14. století (v 18. století zbarokizovaný) a 3 kaple u cesty. Na náměstí je pomník obětem vojny.
